Anotace: Jen tak

Pozván jarem a rozkvětem bezů
učil jsi ji mluvit svou řečí,
jak roztomile špulila ústa,
dívala se tak dětsky důvěřivě do očí.

Byl jsi zajat a přijat do jejích záhonů,
do jejích lesů, potoků a údolí,
tak blízko tebe dýchala jemně,
všemu rozuměla tvá země.

Louka květů se před tebou sklání,
k dalekým obzorům rozletů touhy,
jsi učitel lásky, učitel milování,
nic méně než věštec, nic víc než člověk pouhý.

Publikoval(a): podnebný, 26.4.2016