Rozfoukaná...
Rozfoukaná...
Kam mizí kruhy z hladiny
když kámen zvolna klesá ke dnu
kde bahno s vůní slatiny
skryje ho navždy v neprůhlednu...
Kam mizí čáry z oblohy
nalinkované kovovými křídly
jakoby čekajíc na noty
kterým však řádky
záhy zřídly...
Kam mizí láska plamenná
co vaří krev až touhou taji
vzpomínka na Tvá ramena...
ztratila se mi v širém kraji
Publikoval(a):
Doradolanska, 26.4.2016