Anotace: Někdy vnímáme to nepodstatné, na úkor toho podstatného.

Růže malá
rozkvetlá na konci věty
kde ji nikdo nevidí.
Má jen lístků pár
a průhledné okvětí,
bez trnů v oprýskaném průčelí
leží a vše kolem ní
jiné se zdá.

Kytka malá,
na konci věty je tečka.
Lehce se to říká,
když něha padá
do dlaní zla,
do záhybů opony stržené.

Těžce se však nese
co slova neunesou,
když není místo volné
na ramenou.

Kytka co leží na kolenou
celá průhledná,
jakoby ji guma vymazala
tahem jediným,
vidět není.

Přesto je tam,
kde slova se nepíší
a hlas nezní.
Tam kde se tiše mlčí.

Za oponou strženou,
za něhou pokořenou.
Tam kde růže se slovy
už nemůže se rvát.

Publikoval(a): Hermin, 30.4.2016