Anotace: sem si zkrátil chvíli samoty

Zůstal jsem sám, schoulený,
doma jsem já samotný.
Ve vězení bílých zdí,
člověku se špatně sní.

Sny už dávno nemívám
a pocity nevnímám.
Prázdnou hlavu na krku,
chtěl bych na ní záruku.

Stejně jsem jí zničil já,
chlastem se to snadno dá.
A pokud jde o bolest,
pomůže do hlavy pěst.

Depresi sem vychlastal,
ale chlastat nepřestal.
Co kdyby se vrátila
a smrt na mě zkusila?

Stejně mě to brzo čeká,
do tartaru vede řeka.
A já po ní rychle pluju,
s alkoholem plány kuju.

Ten čin mě však netrápí,
je to přece tělo mí.
Jednoho však lutuju,
ztratil jsem co miluju.

Publikoval(a): davidziak, 30.4.2016