Za lpění
Za lpění
Proudy listí se mi mísí s tím, co rád bych chtěl Ti říct.
Za slovy zřít a s Tvou přítomností pouze být.
Proč já váže tak čas, když struna času klade nám jen iluzorní past?
Není přeci čas a není past.
To jen já má váhu včera, dnes, zítra, opět a zas.
Být já tam, kde chtěl bych být, není přeci klid.
Proč tedy toužit, hnát a tu nebýt.
Znát já ten mír a proudu chuť je jako sbírat rozlitou rtuť.
Publikoval(a):
Rouxi, 8.5.2016