Anotace: Smutné pocity většinou vkládám do strun své kytary...

Stále se snažím býti co nejlepším
člověkem, přítelem a také kolegyní,
jenže přes snahu svou nadále čním,
mé chyby, ač malé jsou, nikdo nepromíjí.

Někteří lidé mě nemohou pochopit...
Nemohou anebo nechtějí snad,
co já s tím zmůžu,- hlavu jen klopit?
Změnit se, nebo snad přetvářku hrát?

Problémy víří mou zmatenou hlavou,
zavírám oči, ale nemůžu spát,
proč kolem vidím jenom barvu tmavou?
Má, jindy veselá duše, nyní nechce se smát.

Vejdu tak v tichosti do svého pokoje,
čeká tu na mě má kytara milá,
velmi si vážím tohoto nástroje,
který jsem v notu svou přeladila.

Do těch strun kovových smutek svůj vkládám,
má duše jak řeka se vylije,
pouze ty struny ví, jak moc teď strádám,
jen hudba ten smutek můj přebije.

Publikoval(a): Kristii Hrdli, 10.5.2016