Anotace: Jak les dodává sílu

Lékař duše jménem les

Jedno místo pod horami, lehký vánek v končí léta
Skřivan zpíval, den se choulí, celý kraj už své sny splétá
Rozhlédni se jen tak kolem a poslouchej přírodu
Do studánky u dvou dubů, kam jsem chodil pro vodu.

Oděný den v barvu žlutou, snad s odleskem zlatavé
Dozrává už obilí, sluníčko je laskavé
Srnka z lesa vyhlédne, za ní mládě! Jdou se hřát?
Ustelou si v mechoví, stín je chladí, a jdou spát.

Káně krouží nad obzorem, snad hlídá hry malých lišek
Nebo kmotra jezevce, co vykoukl z pampelišek
Datel léčil kůru stromů, jen tu a tam z dálky kuku
Hříbek který z mechu vstává, hnedle kousek vedle buku.

Já tam seděl na posedu, nasával jsem romantiku
Jenom pár vět z toho dne, zapsal tužkou do deníku.
Pak nastala tmavá noc, z batohu jen slabá deka
Les je doktor našich duší, a oázou pro člověka.

Houkla sova, ztichl vítr, noční deštík zkrápěl pole
Až nastane tu žní čas, bude hojnost ve stodole.
Já se vzbudil za svítání, opět plný všech svých sil
Připadal si obklopený úsměvem všech lesních víl.

Ono spaní pod širákem, dodá víc než kdo z nás ví
Příroda jen zřídka vyřkne, odedávna tajemství
Snad i mě je jednou zdělí, třeba budu vyvolen
Dodává mi svoji sílu, být sám se sebou spokojen.

Publikoval(a): Greenhorn1981, 16.5.2016