Louka
Louka
vdechuju život zvenčí
směřuju zas o kousek dál
nic mě nedrží
ničí ruce
nestahují mě prudce zpět
prohlížim si louku
každý její květ
za úsvitu, soumraku
v bouři, dešti
nic mě netíží
Jsem tak volný
a ve vlasech zbyli mi kapky ranní rosy
Ty, co z večera skapali na louku.
vzbudili mě skřivani a sovy
možná sem zahlídl i veverku.
Nejspíš to byl jen závan ranní kosy, co nedala mi spát.
Publikoval(a):
Seaweed brain, 1.6.2016