Anotace: ............

znal jsem jednu dámu
v černém ulicemi chodívala
bez známek radsoti
strašné věci prožívala
vše krásné zbarvené do bolseti
oschlé kvítí v malém krámu
obět z posedlssti
pohřební zvony v chrámu

procházela deštěm jako vítr
plášt jí vlál
oslovit ji každý odmítl
i já sej í bál

prožívala něco strašného
zeptat jsem se mohl jí
jednoho večera chladného
kdy město sní

díval jsem se z rohu ulice
jak sojí u vrby havranní
strom jako vyschlá puklice
již ani písně svaté nezpívají

co je zač, sebe se ptám
její oči i tvář
nemohu si vzpomenout
ten pohled zvláštní znám
to tehdy ten oltář
kde stála a já ji nemohl objemout

její život je blestný jako trest boží
tehdy se vdávala bez lásky
její srdce zlobou už jen hoří
plamen černé dámy, černé krásky

hledí na mě má strach nevím
cití deštivé kapky
ta tvář odstínem staré babky
mám jíti pryč prozatím?

Popocházím k ní
ona hledí na domy
trápí se či sní
vzpomínky z té černé komory

větrem vlasy vlnící
její kroky ke mně přicházející
proč jsi přišel povídá
její minulost stále se jí promítá

krása její však hluboku ukrytá
jizva v duši i srdci vyrytá
pláče mi do dlaní
podržím tě má černá paní

a jak bylo dál
přá lnám život přál
já se pánem v černém stal
tu černou dámu neskutečně miloval

Publikoval(a): Mr.Lonely, 6.6.2016