Blues o vysoké peci a zahořklém člověku
Blues o vysoké peci a zahořklém člověku
Toužil jsi růst vždy do výšek
Přemlouval své tělo zakrnělé
Všechny nás jen shora přehlížet
raději sáhls po roli Šrapnele
chtíc hádat se s Každým o Ničem
a zapomenout, jak sám jsi poničen
Na duši své zesinalé
Chtěl by ses nad námi mocně vzpínat
nechat tělem svým Zlou krev vzlínat
- ta, co se sama ráda mísí se žlučí
když je čas kamaráda z kola vyloučit
Od úst jen pomluv smog se ti práší
co se na nás jak tuf zvolna snáší
Když dávno uhlík tvůj v tobě vyhasnul
nechal ses svým oxidem uhelnatým dusit
zatím tě Život za dluhy tvé nezkásnul
neboť nenecháš se Někým jen tak zkosit
Vybral sis úděl Černé litiny
abys Křehkost svou Tvrdostí skryl
však nános strusky v tobě zbyl
jak v mrtvé stáji tlející piliny
hážeš je kol sebe jak peří z polštáře
proč tolik škrtáš svý Známý z diáře?
Bojíš se,že by tě někdo z nich zušlechtil?
Publikoval(a):
Hvězdář, 8.6.2016