Anotace: ...

K ránu jsem samý puntík a proužek
v nevycválaném ranním smogu
vyhazuju rohlíky z balkónu.
A on mě nesoudí.

K ránu se mi plíce otvírají dokořán
očekávání bezprašných cest
znovu mě obchází.
A on mě nesoudí.

Odkud přicházím je dávno vyšeptalé
a kam půjdu se také nikdo neptá
tak lhostejně si hladím tvář
a on mě nesoudí.

Už jsi příliš nerozhodný
dlouhá chvíle vzala prapodivný tvar
i když vím, že nevíš, co si počít
já tě nesoudím.

Publikoval(a): Lugilla, 12.6.2016