Anotace: někdy nemůžeme zabránit tomu co bolí...

jsme světla pro sebe
každý svítí jinou silou
někdo září
jiný doblikává


v malých objetí
se šíří teplo
úsměv pohladí
svou blízkostí


otvírá zamčené brány
mění jim stín
zaplňuje místo
svazuje svou lehkostí


v něm i v trápení
pozorujeme dění denní kolem
někdy je jen míjíme
jindy nám změní směr


obětujeme drahou maličkost
na úkor cizí podstaty
nevyslyšené výkřiky
neoživí živou hmotu


nezastavíš tikot koní
ubíhají dál a dál
vteřina je někdy tak dlouhá
a bez jiskry se život vleče


smutek je naše výkladní skříň
má svůj důvod
zamlží skleněnou plochu
pod tíhou padá


nejdražší co můžeš dát
není hmotný dar

ale

někomu stačí chvilka
jinému hodin pár

umíme poděkovat za málo ...

než rozsvítí se červená

Publikoval(a): Danger, 15.6.2016