Anotace: procitnutí .........prozření..........

Ač iluze mé jsou jednou pro vždy ztracené
a srdce sto tisíckrát, ve dne v noci, zmatené,
já neopustím stín, co stal se přítelem mým.
Stín, pro který od soumraku do svítání bdím.

Jsi v mých myšlenkách a já to ctím.
Miluji Tě ? Upřímně, co já vlastně vím.
Tak moc jsem si přála strhnout Tvou masku,
a teď chápu varování,kříčící, šetři svou lásku !

Kolik tváří v sobě máš, kolik jich jen ukrýváš ?
A jestlipak svou lásku někomu jednou dáš ?
Když se snažím strhnout masku tvou poslední,
odvrátíš se a nepřipustíš tohle divadelní šílenství.

A já přesto vím, kým jsi a umím v Tobě číst.
A Ty to taky dobře víš a děsí Tě o čem sníš.
Když divadlo usíná,
kouzlo Tvého stínu mě zaklíná.
Chápu svět, který tak rád objímáš,
a i to proč se nad nevinnou krásou dojímáš.

Nevinnost však snadno ztrácí rým,
propadá vínu a odhazuje ten naivní splín.
Tahle hra je prostě k smíchu
a snadno dotlačí Tě k hříchu.

Pověz, zazpívej, řekni ve verších,
co čeká mě na cestě tímhle světem ďábelským ?
Snad ten druhý uchránit mě chtěl,
a proto z divadla vytlačit mě raděj měl.

Já však našla se v tom stínu,
co nabádá člověka nečlověka k hříchu.

Publikoval(a): Claire Tinkova, 19.6.2016