Anotace: Část sbírky Josef. Dokumentární poezie o bratrovi mé babičky.

FOTKY
vlnově korpuskulární dualismus duší a těl
konzervuješ v půli
fotíš svoje
superpéro

singular elektron
kdo sahá do
nekonečné potenciálové jámy
jak do studny kam spadla kočka
a když ťapkama osahávala
kameny obrostlé slizem
měl jsi pocit že
na zahradě někdo zpívá?

slepá skvrna
pod příklopem
o půl šesté
slepá slepá
slepá slepá
hluboký nádech
než
před
před
před tím než
v úterý tu vodu pít
ze sklenic broušených
ze sklenic které zní
a čekat jestli neuslyšíš
tenký mezi stromy hlas?

z principu neurčitosti
vyplývá že být neviděn
přináší svobodu existovat
ve více stavech zároveň
jenomže v okamžicích
kdy první květ zvoní o zmrzlou zem
a mršiny se z jara naposledy nadechují
kdy sousedka ždímá hadr pevnýma dlaněma
a koťata choulí hlavy k betonovým skružím
cítíš neodvratnou potřebu
definovat sám sebe ve vztahu k nadčlověku
bodnout svůj špendlík do plánu bitvy
vytahovat zrcadlovkou po otci

Publikoval(a): Kryšpín Slavík, 25.6.2016