Anotace: Noční hudba lesem se nese, víly tančí a paní noci vyzve k tanci mladíka.

Sedá šero na krajinu,
voní vřes u lesa,
víly tančí podle zvyku,
hvězdy jiskří nebesa.

Hudba noci je tak silná,
omamná, jak parfém z růží,
za ruku mě chytá dívka vilná,
se sametově bílou kůží.

Střevíčky má z lesní mlhy,
poseté kamínky z rosy,
volá k tanci i své sluhy,
za úplňku budou víly tančit bosy.

Všechny mají šaty stejné,
šité z květů lučních zvonků.
Jen ta jedna dívka, jako z pavučinky hebké,
obepíná její pas pásek z karmínových stonků.

Slyším tóny, jsem jak v transu,
smích a ševel této chvíle,
srdce mi buší do rytmu,
přepadají mě pocity divné.

Nemůžu, točím se stále dokola,
ta dívka, to je paní noci,
královna všech vil, jejím údělem je prý samota,
proto mě chytla za ruku, aby mě měla ve své moci.

Aby nebyla už sama,
jen mou tvář může vidět zřetelně, své poddané (víly) už ne,
vidí jen mlžný opar, který k jejím nohám padá,
nechce mě pustit, mé srdce pomalu chřadne.

Ubývá mi sil, ale krásnější pocit jsem nezažil,
Najednou je ticho, třetí ráno právě odbila,
potoční vodou jsem se ovlažil,
noc vil skončila.

Publikoval(a): Rose-H, 26.6.2016