Anotace: Nic není jako dřív...

Je den a já sama ulicemi jdu.
Sen, který jsem žila už nežiju,
pomalu se rozplývá.
Má ruka už tu tvou nesvírá,
jen Samota dělá mi společnost.

Stmívá se a já domů přicházím.
Ticho, šero, nikoho nenacházím.
Do křesla usedám,
na to, jak jsi mě vítal vzpomínám,
na to, jak jsi tu ještě byl.

Je tma a já nemám, koho bych objala,
koho bych políbila, ke komu bych se stulila.
Mé srdce svírá touha u sebe tě mít,
musím sama však svou cestou jít
i když ho zlomené mám.

Je noc a já do postele ulehám,
smutek a pláč stále přemáhám.
Má hlava už tvé rameno nenachází.
Vše, co s tebou bylo mi těď schází.
Jen v obětí Samoty usínám...

Publikoval(a): Endee, 22.11.2010