Osud i prokletí...
Osud i prokletí...
Tuším obrazy plné tváří v temnotě
že v pozdní nahotě
co ve skrytu duše procitá
do vět co křičí do světa
že ještě asi svítá
když vítá
své malby na stěně
v proměně
apokalypsa a vzdechu
z kouskem dechu
malíř svítání
v pozdním hledání
kdo se ztrácí
když vrací
osud i prokletí.
Publikoval(a):
radek oslov, 1.7.2016