Anotace: Jen tak ... pro radost.

Přírodou se já rád toulám,
její krásu tím tak poznám,
prohlížím si co je kolem,
byť je loukou, nebo polem.

Pozoruji, jak vše roste,
je to krásné, čisté, prosté,
příroda tak zařídila,
by se nám všem zalíbila.

Tam na poli žito kvete,
z něho se pak chleba hněte,
vedle žita pšenky lány,
z nich koláče pečou mámy.

Srnky v dáli trávu pasou,
neškodí nám, jsou okrasou,
pod mez hopsá ušák zajíc,
rychlé běhy přitom majíc.

U potoka sem a tam
letí modrý drahokam,
voda šplouchne, letí vzhůru,
v letu pstruh tam chytil můru.

Žába kváká na žabáka,
že tou vodou málo cáká,
vážky kolem poletují,
tím ty žáby provokují.

Sojka v lese pozor dává,
od ní potom letí zpráva,
kdo se v lese pohybuje,
tím vše živé informuje.

Stromy šumí tiché písně,
zaženou tak stáří tísně,
navracím se domů rád,
už necítím bolest zad.

To vše cestou pozoruji,
písně mládí pobrukuji,
rozjasní se moje líce,
příroda toť kouzelnice.

Publikoval(a): děda včela, 8.7.2016