Anotace: Musel dělat svou práci, ale straší ho duše mrtvých....

Vyvrhel života,
bez něho by řád padl,
nepěkná to byla robota,
důraz se na ni kladl!

Zahalen kápí,
nebyl prozrazen,
obsloužil pány i dámy známý,
v jeho náruči byl každý odsouzen.

Bolest způsobil,
krutost činu,
tělo zohavil,
neměl vinu.

Nucen dál,
se smrtí se paktovat,
tak nařídil král,
musel poslouchat.

Jednou se ho mrtví ptali,
proč je trestal,
když se jeho dechu báli,
prosili, aby přestal.

Šílenství znal ve své hlavě,
strachy nešel ulehnout,
vyhýbal se kruté pravdě,
nechtěl do očí jim pohlédnout.

Promiňte mi duše ztrápené,
dělal jsem jen svoji práci,
odpusťte mi přátelé,
nařízené jsem to měl přeci.

Kdybych řekl, že to nejde,
stejným osudem mě potrestá,
teď, co na tom sejde,
už mě volá ze záhrobí nevěsta.

Zklamal jsem vás i Boha,
to je úděl můj,
ten sám do mě ostří bodá,
lide, tak mu poděkuj.

Až stanu před branou nebes,
plakat budu,
že jsem klíč ztratil ve vaší bolesti,
uzavřen v čertově kruhu,
odsouzen bez milosti,
v útrpné věčnosti.

Publikoval(a): Rose-H, 10.7.2016