Za vše vděčím Tobě
Za vše vděčím Tobě
Nevěřil jsem, slepý byl
lásku v mýtus zaměňoval
nakonec mi v srdci zbyl
žal, který se umocňoval
Před sebe hleděl jsem skrze klam
očima ve kterých jiskry nebylo
život můj byl velký hlavolam
duši mou neřestnou zklamání zdobilo
Den za dnem myšlenky krájely čas
bohémským perem v deník jsem psal
s pocitem lhostejna všechno bral ďas
večer co večer jsem duši své lhal
Nebral jsem ohledy na vzdechy raněných
raději obejít než na nohy pomoci vstát
úsměv můj topil se v mimikách kamenných
na osudy druhých nezbylo chuti se ptát
Šedí, jenž ve lži jsem na duhu maloval
se štěstím prošel jsem až v náruč Tvojí
od první vteřiny jsem Tě bezmezně miloval
teď minulost zpět ke mně vrátit se bojí...
...jen Tobě patří můj dík a s nim i mé srdce...
Publikoval(a):
James Libustka, 25.11.2010