Kapitáne! Kapitáne!
Kapitáne! Kapitáne!
Och, kapitáne můj,
proč loď naše stagnuje.
Povězte mi tedy, kdy
už zase popluje?
Kapitáne! Kapitáne!
Jak jen můžu v
kajutě nehybně spát,
když vlny tak mocné,
zrádné z venku naráží,
chtějí nás snad pochovat?
Tak proč stojíme?
Uprostřed ničeho,
v zajetí nečinnosti.
Stali se vězni vody,
otroky bláhovosti.
Kapitáne! Kapitáne!
Já cítím se býti tolik sám.
Ztracený, vyprahlý, to
jen Slunce občas napoví,
že pouze chodím sem a tam.
A kapitáne! Kapitáne!
Proč vás nikde není?
Zásoby žádné a díru
máme v trupu, zatéká
nám podpalubí.
Kapitáne! Kapitáne!
„Grrrrr“....
Publikoval(a):
Makaveli, 11.7.2016