Vřes
Vřes
Vřes je mé jméno, pokrývám půdu,
vřes je můj chleba, vřes to jsem já.
Každý den prorůstám více své okolí,
kdo vřes se jmenuje i beznaděj zná.
Jako vřes narozen, vřesem si projdu,
Provřu se životem, jako vřes pojdu.
Odejmi ode mne růžové květy,
vytrhej kořeny rostliny plané.
Proč vřesem přírodo? Proč vřesem být?
Proč jak vřes, bože můj, musím teď žít?
Proč jsi mi nadělil takovou bídu,
keře co neznají, nemají klidu?
Proč musím vřesem už do smrti být,
Proč ne kopretinou, proč ne šalvějí?
Proč ne pampeliškou, proč ne třezalkou?
Proč ne meduňkou, mátou, či kopřivou?
A proč ne stromem, dubem, či olivou?
Jako vřes narozen, vřesem si projdu,
Provřu se životem, jako vřes pojdu.
Publikoval(a):
Srukama, 12.7.2016