Anotace: . . .

V novém dešti
mě smáčí stará zášť
a tak jí setřu tvou dlaní
a utopím jí v písku

Celkem osvobozeně sedím u stolu
je dobře, že už je léto
a my nemáme
krky i slova v ledu

Kapkou rosy ti připiju na zdraví
ve všem tom kolomření
pořád ráda nosím tvoje pršipláště

vždycky někde v kapse
zapomeneš kus slunce a křídu

Do šálku jsem si zamíchala květy zvonků
a ptačí běsnění
chutná to jako zítřejší ráno
a procházka noční trávou

Můj stín se stavil na kus řeči
a zdaleka mě tak neděsil
jako loni touhle dobou.

Publikoval(a): Poutníček, 15.7.2016