Anotace: Pohled na anonymitu dnešní společnosti.

Někde v dáli žil snad člověk
Říkali mu padlý král.
V ruce třímal dlouhou čepel
Lidem do tváře se smál.

Nikdo naň se neodvážil
Každého strach zachvátil
Když on meč svůj k nebi pozved
soka v kámen obrátil

Později on vládl lidem
Prosadil on sílu svou
Used na trůn stal se králem
Vládl mocí strašlivou

Po třech letech jeho vlády
Už jen každý druhý žil
Zlato sbíral lidi vraždil
Celou zemi vyplenil

On jen chodil též se chvástal
Kdože nejmocnějším jest
Kdokoli se postavil mu
On jen zvedl k nebi pěst

Činil on zde strašné věci
Zde ta hrůza pramení
Dále chodil po své zemi
Měnil lidi v kamení

Když byl v zemi každý kámen
A život ho omrzel
Used na zem, zamyslel se
Zkamenělým záviděl

Záviděl jim že jsou mrtví
On jediný tady žil
Samotou a zoufalstvím též
Svoji mysl utrápil

Časem sám se změnil v kámen
Síly zla se zlomily
Stál jak socha, byl s ním ámen
Lidé kolem ožili

Za sochu jej lidé měli
Dříve ho tu každý znal
Ani pes už po něm neštěk,
On kdes na podstavci stál.

Neposílej lidi někam
hloupí se ti mohou zdát
za chvíli však osamělý,
bez přátel tu můžeš stát

Hledej lidi sobě blízké,
v nich tvá síla pramení
Neodvracej lidi kolem
Neměň lidi v kamení!

Publikoval(a): Calcathea, 15.7.2016