Anotace: Společnými silami já a Magica, které musím poděkovat, že to se mnou zvládla až do konce a předvedla mi, jak se má psát. Mám se ještě hodně co učit :-).

Viděla jsem tvoji tvář
v odlescích oblačných remízků
a Luna zbloudilá na řasách
zanechala otisk svých střevíců.

Mezitím co hvězdný třpyt snášel
se a tobě pronikl do vlasů,
já spatřil jsem tu vnitřní krásu,
uprostřed noci, za jasu... Měsíce.

A šel jsem blíž...

Tys blíž než dál,
když déšť zlatavého prachu
dotknul se tvých kontur,
já naslouchám srdci
našeptávajícím hlasům,
že tě v portálech snění
do závoje něhy sevřít mohu.

Už nic neříkej, já mám tě
víc než na dosah, když
do mých rtů vdechuješ
vůni jasmínu a touhu v nás
halí plášť půlnočního kašmíru.

Oddán onomu kouzlu,
co tak mocné musí být,
že z temnoty náhle učiní svit.
Stal se otrokem pokušení,
vězněm doufajíc ve vysvobození
z okovů, které jsou mi dány.

Už nečekám a jdu vstříc...

Neboť ty jsi tím klíčem,
páčidlem, co pronikne
do srdcebrány.

Publikoval(a): Makaveli, 20.7.2016