Anotace: Cesta na druhý břeh je krutá a i tam se nic nezmění....

Supi se snáší na bolavá těla,
v chaosu života bolest všechny zmohla,
až tělo hrůzou zbělá,
smrt se každého dotkla.

Dravci odlupují kusy lidské tkáně,
slastí oči přivírají.
Leží mrtvá bez jakékoliv bázně,
rty jim od slunce otékají.

Na druhý břeh je ještě daleko,
Charón se již nemůže dočkat.
Na kupu mincí, kam až jeho oko dohlédlo,
na novou bárku, ve které se už nebudou jeho kosti mačkat.

Chodí, jako stíny, šedé duše v mlhavém závoji,
lopotí se v horkém vzduchu.
Dunivý hlas pekla jim odpoví,
kdy jim podá sám Hádes ruku.

„Už jste moji a patříte mi,
odsud není cesta zpět,
budete mi nalévat a mučit se žalostnými zpěvy,
už nikdy nevykvete váš života květ.“

„A vy, nahoře smrtelníci, slyšte.
Važte si života,
je váš poslední, nedávám druhé šance,
nebo vám nasadím žhavá pouta.“

Publikoval(a): Rose-H, 21.7.2016