Anotace: jedna starší :)

Měsíční světlo, tak nevinné,
odraz slunce, přesto jiné,
někdy silné, jindy slabší,
dny dlouhé a noci kratší,
je jako noční vidina,
když usne širá krajina.

A to děvče, poupě lidské,
sedává u břízky nízké,
každý večer po setmění
v měsíc upírá své snění
a měsíc, když havran kráká,
světlem svým ji k sobě láká.

Usla širá krajina,
břízka smutně vzpomíná,
měsíc v úplňku zase svítí
na uzavřené luční kvítí,
a pod břízkou, tichou jak pěna,
zbyla jen tráva usezená...

Publikoval(a): GabrielleT., 24.7.2016