Anotace: Láska nadpřirozená a krásná....

V cestičce z kapradí,
uviděl jsem vílu,
sledoval ji potají,
v měsíčním svitu.

Stříbrné kapičky rosy jí stékaly po tváři,
ve stínech zářila, jako hvězda.
Zdálo se mi o ní, prý lásku to znamená ve snáři,
teď je tu, skoro se mě dotkla.

Přiblížila se ke mně, zlehoučka,
v perleťových střevíčcích,
její kůže byla heboučká,
bělejší nežli sníh ve dnech zářících.

Usmála se na mě a její oči prozrazovaly vášeň,
šaty měla z květů jasmínů,
její vůně mě nechtěla snést opět na zem,
v oblacích snění jsem byl do konce svých dnů.

Nelitoval jsem, dala mi všechno,
co jsem na pozemském světě neměl.
Krásu, něžnost, porozumění, světlo,
do prázdné temnoty jsem s ní nikdy nehleděl.

Publikoval(a): Rose-H, 28.7.2016