Podoby
Podoby
já jsem vítr, osamělý děšt
já jsem holý strom nebeská věž
mám tvář lstí zrádných
ošklivost v očích proradných
nejsem krása ani štěstí
zůstává jen hrůza a neštěstí
bývám sám a sám
květy na tvůj pomnník dám
jsem večerní pád
most co časem vede
nehybně musím stát
na konci všeho, kde cesta již nevede
tam skočím a již se nevrátím
od mostu se dolů odvrátím
já jsem konec i začátek
štastný, smutný, ošklivý, krásný počátek
Publikoval(a):
Mr.Lonely, 6.8.2016