Anotace: z deprese do pohody

V sametu vlahého večera,
pod přikrývkou z měkkých mraků,
nadále neuniká mému zraku,
že v životě mém vznikla mezera.

Prázdnota jedinou mojí společnicí,
za nocích bezesných v objetí peřiny,
snaže se myšlenky zadusit, sčítaje vteřiny,
samota bezbřehá mi každou radost ničí.

Pomalu skomírám a dál nevím kudy kam,
však snažím se zůstat pozitivní,
mám se přec lépe než mají se lidé jiní,
mám jasný plán v němž budu jen svůj pán.

Už za pár měsíců, dám vale samotě
a budu s přáteli, denně se tetelit
budem si povídat, budem se veselit,
usínat s úsměvem s výsměchem temnotě.

Vyrazím na cesty, kam vítr povane,
naprosto nesvázán mrzkými povinnostmi,
prosycen dobrodružstvím a bez starosti,
vyrazím na cesty, kam se mi zamane.

A to je plán co nad vodou mě drží,
pestrými barvami namalovaný
opustit tento kruh začarovaný
a zase se usmívám i kdyz zrovna prší.

Publikoval(a): paranoya, 10.8.2016