Anotace: Letadlová báseň o Irsku, sesmolená na kousku ubrousku.

Bílými mraky klesám tam dolů
do země leprikonů.
Do země kde zelená s oranžovou vládne,
tam kde IRA dělala potíže zdárně.
Do země kde nebe nezavírá stavidla,
nejvíc budou chybět ta mámina povidla.
Tam táhne se ta nejkrásnější duha,
po prudkém dešti je to nečekaná vzpruha.
Půjdu na její konec i přez ta nekonečná blata,
možná že domů přivezu hrnec zlata.
Na palubě letadla s čtyřlístem na křídle,
zrovna nalévají kafe,porce jak na příděl.
Dítě vedle mě se cpe brambůrky,
vedle něj táta zas nejí okraje od kůrky.
Nemůžu se dočkat až přijde ta chvíle,
kdy pintu guinessu donese zrzka podobající se víle.
Až smočím rty v tom zkaleném moku,
zjistím že ke štěstí teď nechybí ani trochu.

Publikoval(a): Jax, 18.8.2016