Tíha viny
Tíha viny
V lese sedí malý pán,
Jakoby vše sám sobě vzal,
Kolem něj jen samé stromy,
V hlavě jeho duní zvony.
Málo se snažil malý pán,
Myslí si, že lidem všechno dal,
Bojí se vśak stále víc,
Že odhalí jeho pravý líc.
Sedí sám u jezera,
Přemýšlí co bude dál,
Zvuky kólem, on se bál,
Pták letí, hlava hledá, co on tu ale vlastné dělá?
Přemýšlí co se stane,
Až věci co vzal, přestanou mu říkat pane,
Co se stane až lidé odhalí jeho pravé já,
A pochopí že on není tím, kým se zval.
Kdysi býval velký pán,
Ale jen on ví, že pořád lhal,
Že kdysi žil v domění,
Že lidi ho za NIC odmění.
Myslel si, že může žít,
Jako prase v žitě,
stále jíst a pít,
Že to jeho hlava unese,
Co však provedl to nesnese.
V dáli slyší nějáké hlasy,
To budou lidé z vesnice, asi,
Krtek pod zem, ptáci letí,
Kam se schová, nechce do zajetí!
Rychle leze na košatý strom,
Lidé přibíhají k jezeru,
Tu do stromu uhodí blesk a hrom,
Schyluje se k večeru.
Ze stromu zbyl jen dým a prach,
Mezi lidmi cítit strach,
Kam jen zmizel ten chladnokrevný vrah?!
Publikoval(a):
ŠaDaB, 23.8.2016