Anotace: Je mozková nemoc skutečnost nebo zástěrka zla?

Pod statisícemi hvězdami bloudím,
Me srdce se však s peklem snoubí.
Probouzím v sobě chutě pomsty,
Do země mrtvých chystám se vstoupit.
Pak nastane pokoj mé duši,
To zlo dá se vytušit.
Tělo mne dusí asi ho svléknu,
Po čase možná i vzdechu.
Nebo ne kdo ví,
Tělo své schovám do podkroví.
Tam bude nehybně ležet,
S časem pak závod bude běžet.
Po sto letech se do podkroví vrátím,
Kosti své po místnosti rozházím.
Není to šílenost je to jen štěstí,
Které mě nutí mysleti na podstatu žití.
Štěstí já v utrpení našel,
Zbytek lidskosti ve mně pošel

Publikoval(a): Ryuk, 25.8.2016