Balada pro Bellatrix
Balada pro Bellatrix
Anotace: Skrze neznámo spolu na věčnost.
I.
Posledního skýtá dechu,
čarovný mu mlžný opar,
nořící se z poza mechu,
spoután z jeho hlasivek,
jevící se za macechu,
lesklý - chladný polibek.
Kol co hvězdy jímá v záři,
klopí jasný - smutný vzlyk
byť nedovršil vůbec stáří
v prastarý ten chmurný zvyk,
obrátil se - hlavní v tváři,
zcela věříc - tomu lháři.
Kde zrak jeho poutá nebe,
jež duši jeho zrcadlem,
kde z hvězd úlomky - vábí tebe,
když z žalu v srdci propadlém,
mu každá z dalších vzpomínek,
káže přijmout - polibek.
Tam co by kol bděla,
duší skrytou v těla,
ať cokoliv by chtěla,
pak v dotecích se chvěla,
a lásku ze slov pěla,
by ve vše, v co by zněla,
Navždy jeho - Bella.
II.
Kdes' kořenů stromů kol,
při zmírajícím slunci z hor,
pro spánek dlouhý volí svol,
zvěři vší tu tvoříc nor.
Kdes' lány vánkem utišené,
a zubem času nedotčené,
ukrývají stovky schránek,
nepopsaných lidských stránek.
A listy co ochable života hledíc,
- s těží zde svírají mohutné větve -
když každý z nich dotekům zeminy věříc,
příslibů života kterých si ptáme,
jim každičký z poryvů větrů zde láme.
A skoro již mračna schvátila nebe,
co opět si vábí kousíčky z tebe.
Kde tam co pod tím stromem,
listy držíc se na vlásku,
z dubů v srdci chromém,
již zapomněli na lásku.
A právě tam - tam on stojí,
stromy si mění prošedlé hávy,
a dalších slov - ach - těch jak se bojí,
slov co osud a život jim pojí,
jen na kousku bílého papíru,
- oči své souká níže a níž -
za svědky na tváři mu desítky safírů,
když černá jej lemuje - a vně černý kříž.
S těží srdce, jeho buše,
zatím co slova, rvou z hrudi,
kousky duše.
Ach, kdyby tak nyní bděla,
duší skrytou v těla,
ať cokoliv by chtěla,
s doteky se chvěla,
a lásku ze slov pěla,
snad ve vše - v co by zněla,
Navždy jeho - Bella.
III.
Ách co vše dívka srdcem mu dala,
a v lásce co veršů dal on jí,
a z otázek kterých jeho se ptala,
slova všechna - zem nezvratně vzala.
Tak píše svou stránku pro širé lány,
již poslední slova - co svedou ho k ní,
a srdce krvácí z bolestné rány,
zatím co mysl již jen o ní sní.
A prázdnou lidskou schránku,
- kam i on dal svoji stránku -
již brzičko schová houšť
- vždyť stačí už jen -
stisknout spoušť.
Již pro něj bdí, jak kdysi bděla,
zcela oproštěna duší z těla,
Navždy jeho - Bella.
IV.
Láska co dala mu a jež on dal jí,
pod hvězdnou oblohou spánkem věčným spí.
Teď společně kráčejí v objetí hvězd,
skrývajíc na věčnost spleť jejich cest.
Publikoval(a):
C.I.F, 25.8.2016