Anotace: Plamen svíčky stal se malířem onoho okamžiku.

Plamen svíčky stal se malířem onoho okamžiku,
prosincovou ulicí táhla se mlha sněhového ostychu.
Podkrovní okna promítala ten život venku
a oddělovala ten náš uvnitř.
Uvízlé vzpomínky hrály si ve výklenku,
poletovaly architekturou starých domů napříč.

Vášnivý lesk jejích očí
promlouval dlouho do noci.
Svíčka horké slzy na ubrus roní
zdálo se, že večer nikdy neskončí.

Vítr bloudil do komínů,
hrával do vloček sněhu
svobodné duše utíkaly, upíjely tu něhu.
Prstem hladila okraj sklenice,
po kapkách okrádaly jsme to nejzralejší ovoce.
Starý gramofon notoval do jejího úsměvu,
který utíkal mým srdcem a měnil se v ozvěnu.
Plné rty šeptaly příběh o lásce
jako západ slunce, když zpívá o kráse.

Oči se střetnuly, zamilovaly se do sebe,
ruce se prve spojily, tančily jako dvě siluety valčík po těle.
Polibky vplouvaly skrze rty až do duše,
strach z osamění byl jednou provždy ukončen.
p

Publikoval(a): slzy-deště, 27.8.2016