Anotace: zápisky rámů suky v očích?...či stopa na rámu?

Jsem potetovaným slovy
Slišiš mě.....nebo zrovna mluvíš i ke mě.
Trhal jsem si hlavy
Oči zamotaval do kabelů pod koberec
Stále opakoval jedno slovo už od narození.
Ohněm se vypalovalo do nás nemůžu přestat hořet.
ty zvuky mě pasírují mezi písmena...
Jejich tony mě nutí k útěkům do nočních světel i když je ráno
na obzoru ale není kým když jsem překročil svůj zip
Bloudil městem stále šeptal nějaka slova
Jazyk byl šikanovaným jeho zuby
Utrhl ocas jazyku a mluvil k němu
Kým?
neptam se
Stále tě vyhližím v krajinách odrazů
Mám tu svoje sirky
Nelámu jejich hlavy
Ony jsou mi hlavní fasciací jak mohou hořet bez vzduchu.
Posadil svoje tělo,avšak jsem stále na cestách
Je právě polovičkou první hodiny dne i nocy s označením 28.raznice na měsíci srpen.
Nebudu to moci povídat už kdykoliv jindy jiného místa času
Láhev se vzkazem posílám ve vlnách.
Mám ji zároven sebe i když jsem tu sirku jistě nezapaloval,
Shořela sis...
Vznět samovolný?
či se svou tíhou podpálila...
A jak jsem tak pozoroval,jak ode mě odplouvá tvář jejiho ohně.
Skočil jsem do řeky,běžel po ní,,,
I k ní..
A i když mi ta záře stihla vlést do očních říší
Kde se milujem s barvami tance.
Na ohništích světel dohoří kříže našeho tělo.
Tam ti budu skarifikací drhnout tkáně od kostry
I kříž nechám plamenny hladit,že se udělá do svého opadaného popela otisk....
Krev nechavám ozvěnam
Věřim že z mraků snů
Zaprší skalpy s křídlem spiráli oka
Žít i bez kapsy jako záchranou je hydrant
poblíž požáru neprobuzených snů....
Pořád tam někdo chodí,
Mluví ke mě drápaním po stěnách mého interna.
Škrábe více a více až se mi protavil ke střevům.
Tam nebyl spokojen i když jsem se snažil
mrzí mě to....
Stale se neblížil k povědomío která přichazel rýhami.
Nastěhoval se nopozorovanědo tmou zakrytích oblastí.
Tak mi vsoupil do mozku,chtěl být zase blíž slunci.
Proto byl nespokojený nikdy si neprohlídnul jak se tělo paprsku zlomý vo tvar našich očí
nevědel k čemu mame zrak.
odpocinou po cestě ohně
ulehnou si avšak zesnou v nás
naše zraky je bezbolestně uspaly
do pohřebiště siluet našich stínů
Hřejou půdu
za to jim zpívám písně slunečního muže.
když nakoukl z oken neviděl drásavostilampy paprsku ani světlušek...
Jen noci si přikril koš smutněl když věděl že je vězněn.
Nechci aby se stal slovy avšak
Jsem mu dovolil nahlédnout z pozadí mě.
Ja jsem mu byl ochrancem
Musel si však protavit oči ale ůsmíval se
Byl jsem rád že se usmál i když už neuvidí moji tvář
Kdo ví?
nelitoval ohen co se musel políbit uvnitř kříže
pozval se do ohně vstoupil do jeho kruhu samovznícením se?Ja jsem sirkou neškrtl....
Brečel jsem mu aby si mohl hořící rány zchladit...
On si utrhnul kus hořících zrcadel vrazil je pod ohnište černých prolapsů..tmy
Praskliny na lebce mu byly informativnímy kanály jak žiju.
Raději se přestal ptát po světle a léčil se uvnitř mejch oaz.
Stejně nepochopil k čemu ty oči máme když jemu se oči ztratily.Proč?ptal se mě proč nemohl hledět délejí
Prý se nechal pozvat do jeho nitra,uviděl brány takových ohnů
Že nechtěl nebo nemohl vstoupit
prý by mě neopustil
Tak si prohlédl slunce a za to mu byly zraky protavenný.
Dnes vidí jeho záři pořád ji bude vydět v ně ohníšt
Nepotřeboval očních barev když měl hořící září
Chodim se k němu ohřat když mrzne dech.
Zřejmě si zamiloval ůsměvy že se stále usmíval
A byl jsem i já velím klaunem když jsem necítil ty rýhy ve mě.pozorovali jsme se když jsem se omylem zahlídl v zrcadlech.
Občas se tvářil zaujetě
Někdy nebyl přítomen poznal jsem to
když měl dost stínu pod suky utíkal před mojí tmou
Aby mě podvedl s prostorem či létal do erupcí
Jestly už nejsi se mnou
Snad ti slunce prostor či tvoje sny tvoří dobrou společnost
Stav se za mnou když bude hodně mrznout
Nevidím...
Nozíval se neryl
Není jisté zda neutekl oknem do slunce
Či se osvodil od sveho těla s drápi
Že nebylo šlápnuto na rám
Nemohl jsem tudíž spatřit stopu uníku.
Přesto jsme stále spolu vím že ses naučil záři přehlídnout.
Žili jsme spolu ve mě zhruba 2 roky než jsi dozrál.
Třeba se na mě směješ z pozadí hořící hvězdy
Nebo mi si veškerým světlem veškérých slunečních mužích tancujici mezi námi
Nikdy nezapomenu že mě miluješ že slunce nestalo tvím tělem za mnou si vrátil
Do mého nitra si odpočinout od výpalenych ran
Víš vid že kde si jedině odpočineš
Já tě přikrívám svímy víčky jakou dekou nohy.
Později jsem si povšimnul že někdo směrem z venčí šlápl na rám.
Tu stopu jsem pro tebe nechal maskovat mezi květinamy
Čeká na tvoje probuzení ja ji polibky udržuji nesmivatelnou
Kdo ví?jestly se vrátil do těla
Nebo si žil uvnitř svých zraků
Zda je doma
Nebo prostoupil slunci do něj shořet naši lásku
Vím že mě má rád,nebot jsem stvořil jeho neuhasitelné
Nikdy neuměl dohořet proto tušim že utíka před žarem při prubuzení krajin snu zapomínaních v sirkách.
Mít je však připravené pro požary
Přište snad něco povim
Něco co mi odekrije trošku víc vnitřností,,,

Kdo ví?,Kdo ví?

Svědek však nikdy nezapoměl jen odložit aby se vstřebal
nezapoměl :)x(:
sice osamocen v zapomění....
Nezapomen,zapomenout=(,?/.)
R9,,

Publikoval(a): R9, 28.8.2016