Anotace: Život stále jde, čas na nikoho nečeká, snad se ještě sejde to dobré, co těšilo nás.... Však konec, je nevyhnutelný. Naděje ale zústává....

Odkvetly stálice barokního domu,
za kočárem ještě lístky se vznáší,
už nejsou součástí pompézního shonu,
odváty větrem a starými časy.

V zahradě tiché, teď pláčou pivoňky,
pro krásu minulou,
pro své vzpomínky,
pro dobu tklivou.

Mladá dívka jim kdysi chodívala zpívat,
vyprávět o svých láskách, těch opětovaných i nešťastných,
když chtěl mládenec její přízeň získat,
posedávala v jejich vůni a příbězích.

Čas však nepočká, na lidi ani na květiny,
stále cupitá, řinčí, budí,
mění se, jak vyvřelé horniny,
v konci již hlína studí.

Přešlo století, zahrady zase dýchají,
střídají se roční období,
ale pivoňky tu už nemají,
jednou snad zase ožijí.

Publikoval(a): Rose-H, 7.9.2016