Nyní
Nyní
Smývám ti barvy
po cestách v paletovém spektru
co na tvých tvářích nechaly
průsečíky hvězdných konstelací
a do dlaní
ti vkládám poslední Adamovu sklizeň
výtěžek ztracené čistoty
prokletí nabytého lidství.
Celá planeta
je obří sametový balón
ztrácím se s tebou v propadlištích
po nohách antických obrů
jejich mechem porostlé ruce
až dodnes drží
naše monochromatické nebe.
V drahách družic
a méně doceněných hvězd
se vznáší poslední sloka žalmu
a prý ji vyřkl sám Bůh
a sepsal Albert Einstein
a Buddha
a Newton
a Dalajláma
a poslední opravdu prokletý básník
Studenti filosofie chodí vesmírem
ve schématech podle mraveniště
a hrají šachy s loňskými šípky
a trhají si kabátky ve křoví
kde ještě dneska někde leží zakopaný kříž
a tluče, tluče na modřínovou rakev
Z trávy dýchám duhové obláčky prachu
a sleduji, jak se na mě z kopce řítí univers
Ta nádherná tíha na prsou
a dechberoucí závrať
mne osvobozují od důležitosti našich těl
a strachu ze zítřejších katů
neboť cokoli, co přijde
už po věčnost není schopno překonat to
co se děje Nyní.
Publikoval(a):
Poutníček, 10.9.2016