Anotace: ...........

Kosou ostrou jako břit,
utnu žlutých tulipánů,
nemohu oko přimhouřit
a zasazuji další ránu.

Padají lístky okvětní,
zbrocené slzami rosy,
do kraje tichý nářek zní,
hynoucí švihem kosy.

Žluté jsou hlavy spadané,
žlutá je barva závisti,
neuctím padlé poddané,
ať svědomí své očistí.

Pak otočím se zády k nim
a ponechám je osudu,
snad viny někdy odpustím,
slepý však již nebudu.

Tou kosou jsou mé činy,
pomsta brousí její zub,
není zloby bez příčiny,
všechno má svůj líc a rub.

Ne vždy je dobrý hněv,
když objeví se chyba v květu,
ne vždy zní slova jako zpěv
a pravda s láskou vládnou světu.

Publikoval(a): James Libustka, 13.12.2010