Anotace: Aréna, Spartakus a neumírající sny...

Nastal čas, pro něho, pro úsluhy, pro čest.
Bez svobody, poznamenán, věděl, co život přináší,
s okovy spjatý, v srdci však měl volnost, drtil nepřátele v pěst,
v myšlenkách si přec svou svobodu odnáší.

Říkali mu „Přivolávač deště“, co v aréně vždy vyhrává,
který nebojuje jen pro utrpení, krev a milost.
Kapky z oblaků na jeho počest a vítězství přivolává,
každá ctí padlé, zmámené duše, co jim byl vyrván život

Otrok nezná svůj osud, otrok zná svého pána,
ale jednou poznají páni své otroky.
Mince se otočí, štěstí je tak vrtkavé, všude číhá zrada,
už bude cítit ve vzduchu vůně svobody.

Krásný a šlechetný Přivolávači deště, nedej pominout ten čas,
kdy ještě naděje je schopná uzdravit a žít v srdcích těch, co milovali.
Nedej zahynouti světu v útěše pozemských krás,
bohové už zúčtovali, dali poctu Spartakovi.

Publikoval(a): Rose-H, 19.9.2016