Sen
Sen
Ve tvých básních jsem znovu nepopsaná
v křídovém oparu ztrácím listí
tak myšlenka mě vede k deltě uprostřed
kde bereš mě za ruku
a vybírám které moře vymyje můj stud
proto jsem tu dnes znovu
v modrých šatech a něžnou skicou v podpaží.
Ve tvých obrazech jsem znovu zasněná
tak budíš mě hebkou písní
a zatím do bledých barev dýchá těžké světlo
blíží se vlahý večer
jsi daleko
dálka už není abstrakce z kocoviny
dálka už není vylidněné nádraží
dálka je němý úžas nad poutníkem.
Ve tvých dlaních jsem znovu poklidná
když zaobluješ ostré střepy
když vedeš mě podél řeky
domů.
Publikoval(a):
Lugilla, 20.9.2016