Anotace: Nechtěl bych už nic cítit,ani ůžasný cit, jako je láska,žal,bolest,život. Chtěl bych být kamenem! Tvrdý bez citu,chladný bez života!

Kdybych teď odešel ze světa živých,
žaloval bych na celý svět!
Že závidím ptáčkům,
jejich bezstarostný let!

Vykřičel bych ze svého srdce bolest a žal,
všechny nenaplněné sny a lásky zmar.
A s prázdným srdcem šel bych spát,
oblečený v hlínu,travní šat.

Já chtěl bych bílou květinou pak být
a svými plody ptáčky nakrmit.
Vztřebat se krví a ptáčkem se stát
a potom Ti pod oknem od srdce zazpívat.

Publikoval(a): raněnésrdce, 13.12.2010