Anotace: občas se probudíš a cítíš tu lhostejnost

Když slunce nesvítí,
všechny stíny se probouzí.
Cesty pod ledem zmizely
snad andělé výpar whisky nevidí
usínáme v destilátech z louží.

Srdce bije pomalu
aorta se zastavila před zákazem vjezdu.
Ztuhlá krev myslí postaru
ze vzpomínek hledá svou hvězdu.
Vodopády myšlenek kotví v hlavě
jako koroze na Eiffelovce a teď právě
koukám do zrcadla, promítají se reklamy.
moc tak použít živelnost čerpadla, pročistit telefonní seznamy.

Svět scvrknutý do rozinky
už je pozdě, rozbil se život, polámaly se hodinky.
Jen Don Quijote nepřestal snít, nepřestal věřit.
Pilulku na spaní sníst, utéct dni, poslední kousky citu změřit.

Pomalá proměna ve fosilii
na srdci koncentrát z citronu
pozorování společnosti stalo se prokletou filozofií.
Vypuštěna duše z balónu
praskl vysoko ve vzduchu.
Volaný účastník hovor nepřijímá,
na dálnici směr Praha hlásíme poruchu.

Dnes to nejde, stav se jindy
možná dostáváš chuť na absint i ty.
Uvízlé chyby pavučinami
uvízlá radost pod zakyslými sloučeninami.
Skrze okna není vidět do ulice
poštovní schránka hlásí že jste milionovým dědicem.
Není slyšet ani ztracené lidské hlasy,
poslední zbytky lásky míří kamsi.
Snažím se ji spláchnout do záchodu
proměnit ve vzdálenou oponu.

Poslední kapky whisky
zatrpklé myšlenky ve tvé hrsti.
Poslední neurčité pocity
šedé skvrny na tvém památníku polity.
Poslední rozloučení, poslední dopisy byly skrze tmu prolity
schovaná navždycky do své ulity.

Publikoval(a): slzy-deště, 24.9.2016