MÁ LÁSKO TOULAVÁ
MÁ LÁSKO TOULAVÁ
Má lásko toulavá
Když vracíš se domů,
u dveří milá.
Neptám se raděj,
kde jsi byla.
Ve stínu verandy,
až káva zavoní.
Pohlédneš mi do očí,
„co bude k snídani?“
Ta lenivá rána,
miluji zcela.
Zeptám se v úsměvu,
tak,…. „jak jsi se měla? “
To osud nás spojil,
láskou v ústrety.
Že rádi se máme,
jsem já i ty.
Ráda se schoulíš,
přítulně do klína.
Hřeješ mne ve spaní,
vždy svůdná a jiná.
Jsi prostě nádherná,
má štíhlá kočka.
Že „lásko“ vyslovíš
chtěl bych se dočkat
Teď ve spánku beze mne,
v huňatém kožíšku.
V úkrytu číháš,
nejspíše na myšku.
*
Publikoval(a):
arso, 24.9.2016