Anotace: Krásné začátky bývají často předzvěstí špatných konců, zvláště, když je v tom láska...

V očích příslib hříchu vlasy barvy antracitu
šel by za ní pouští brodil by se závějí,
každý večer prostřel vždy dvě číše plné citu
pak je smutně vypil sám a hořké za úsvitu
někdo v potu sází jiní lehce sklízejí.

Možná čekal zprávu než noc mlhou přešla k ránu
jas na konci cesty opuštěnou alejí,
když zoufale zkusil na nebeskou klepat bránu
v ruce fotku ženy asi někde od Jadranu
vzpomínky jak vlny s přílivem se vracejí.

V očích odlesk moře když ho našli po poledni
zůstala mu láhev s nedopitou nadějí,
naděje a víra umírají předposlední
když se sny a touhy jako ptáci neposední
za obzorem v dálce nenávratně ztrácejí.

Publikoval(a): Mirastus, 24.9.2016