Anotace: Ne vše se splní tak jak člověk chce.

Vyprahlé vlasy
snáší se ke klínu,
když zastaví se den,
mihotavý, zaprášený sen.
Když světlo obešlo líc
věty nevyslovené,
v mnoha myšlenkách ztracené.

Jako voda co se vrací,
Nevzala vše, co měla.
Jako slova
co se zračí na hladině
v náručí světla utopené.

Vyprahlé sny
lačnící po zemi
plazí se ke břehům,
které se ztrácí
a zase se znovu objevují.
Jakoby stále dokola umíraly
v mlze
a znovu rodily se s úsvitem.

Vyprahlé úsměvy,
křečovitě sevřené rty.
Půvab v chaosu nepřiměřeného soucitu,
snad sklenice vody zažene
ty pocity studu.

Vyprahlé iluze
naplňují prázdné hlavy,
těch co tváře odhodily.

Publikoval(a): Hermin, 25.9.2016