Kde zůstanou pohádky
Kde zůstanou pohádky
Hloupost je bezbřehá
V okamžiku procitne
Jen nahá
Ve chvíli zapadne
Nadechne se hledí
Vše znovu zamkne
A ti co oni vědí
Když na zem padne
Pochop to nepřekážejí
Všednost je jen ozvěna
To tony v těle znějí
Změna je jen proměna
To tiše zas proniká
Do pasti lži i nálady
Slova co budík jen tiká
A po stý stoupne si do řady
Aby si naději ukradla
Zůstanou jen řádky
Květina zvadla
Kde zůstanou Pohádky.
Publikoval(a):
radek oslov, 25.9.2016