Anotace: *

Nedělní



Jemné nitky slunečného rána,
pod přivřenými víčky.

Blízkost rtů a pravidelný teplý dech,
na ještě spící kůži.

Líný sen, co s něžnostmi té noci,
ještě sám chce zůstat tiše.

Vůně teplé, čerstvě uvřené kávy,
polibkem chuť na rty píše.

Zastavit tu chvíli, chtěl by napořád,
na křídlech čas vrátit.

Už ví že nespatří, ty zlaté pihy letní,
na nosíku malém, po mamince.

Čas nevrací se, osud neoblomíš, snad někdy,
náhodou, jen ve vzpomínce.

Publikoval(a): arso, 26.9.2016