Rozednění
Rozednění
Tak přirozeně rozpustila se tma
na pomezí teplých nocí a chvění řas
je mi dobře v rozestlaném ránu
jsem proto trochu rozněžnělá
a ty se mě už nebojíš.
Jenže v dáli se rozprostírá chaos,
tak musím snít o hruškách na olejových obrazech
kde čtvrtá hvězda zprava má svou koupelnu;
mám dnes hořkosladkou horečku
a ty se mě nebojíš.
Denně mě šimrá slunovrat na tkaničce
zemitá vůně z květináčů
tak přelévám si modrozelené moře do skleničky
jsem dnes trochu ospalá
a ty se mě už nebojíš.
A jak se podzim povaluje při zemi
z větviček ti stavím přístřeší
je pouštní horko na tapetách z listí
žízní začínám být zoufalá
ale už se nebojím.
Publikoval(a):
Lugilla, 27.9.2016