Anotace: Když si připadáte ztraceni, osaměle ale i přesto hodláte žít.

---Maska osamělosti---

Pod širým nebem stojí muž.
Pouze přemýšlí, nepromlouvá už.
Myšlenky se mu v hlavě předhání.
O tom jak celý život žil v postranní.

V temnotě se procházel.
Na své otázky, odpovědi nenacházel.
Chtěl pouze špetku štěstí.
Zatím co od života, schytal jenom pěstí.

Tehdy poprvé nasadil svojí masku.
Schoval zlost, utrpení a pak se vydal hledat lásku.
Všichni ho tuze měli rádi, milovali.
Nicméně jejich pocity ho nijak nenaplňovali.
Obklopen přáteli, avšak samotný.
Tvářil se vesele, však uvnitř byl smutný.

Pod nebem zamrkal, opět bděl.
Z čista jasna, neměl strach, kam se poděl?
Ztratil ho v vzpomínkách, tak jako svoji masku.
Přistoupil ke stromu, kde zahlídl visící se oprátku.

Poprvé se usmál bez přetvářky.
Šáhnout si na život? Ještě jsem nepoznal všechny krásky!
A tak skončilo trápení toho muže.
Teď přináší všem slečnám rudé růže.


Martin Daniel 30.9.2016

Publikoval(a): Adminak, 30.9.2016